|
|
|
__________________________________________________________________________________________________ autor: PhDr. Zdeňka Košatecká Soukromé psychologické středisko, Legerova 42, 120 00 Praha 2 Pro patologické hraní existují dva vysvětlující přístupy: 1.medicínský (biochemický) - který zmiňuje aktivitu neurohumorálního systému spojenou s vyplavováním tzv. endogenních opiátů při hraní, které působí na psychiku člověka. 2.psychologický – který hovoří o poruše impulsivity, kdy jedinec, který propadne hraní nedokáže odolat nutkavému puzení k hraní nebo nutkavým myšlenkám na výhru. Člověk, který propadne hazardnímu hraní (včetně sázení) nedokáže odolat nutkavým myšlenkám. Vytane-li mu tato myšlenka na mysli, vytěsní realitu odpovědnosti k povinnostem a veškerou svoji pozornost soustření do jednoho bodu např. promýšlení herních strategií. Znovunabytí kontaktu s realitou získává teprve až po „vystřízlivění“, které souvisí se ztrátou peněz. Ačkoliv by se mohlo zdát, že u gamblerství jde v první řadě o zisk peněz, ve skutečnosti se jedná o jakýsi úhybný manévr, který má gamblera vyvést z frustrujících pocitů nebo frustrujících situací. Smyslem tedy často není zmnožit jistou sumu peněz, ale vypořádat se s pocity vnitřní nerovnováhy, které jsou spojeny s prožitky marnosti, prázdnoty, bezradnosti, hlubokého smutku nebo s pocity odcizenosti. Mentální prostor je zaplněn úvahami o hraní, ze života se vytrácejí zájmy, přátelé rodina i zájem o práci. Paradoxně nastává situace, kdy se gambler doopravdy blízkým lidem odcizuje, vytváří svůj vlastní svět, kterému rozumí on a ostatní gambleři a který tudíž sdílí jen s nimi. Tento svět se váže nejen na specifickou atmosféru heren, ale také na užívání zvláštního slovníku. K tomu, aby hráč zvládl problém s hraním v sobě potřebuje objevit a kultivivovat vnitřní sílu. Ta zpravidla vzniká na pozadí vlastního psychického utrpení z přiznání reálné situace. K tomu, aby v sobě rozvinul energii potřebnou pro „abstinenci“ potřebuje udělat tyto kroky: V okamžiku, kdy se gambler rozhodne pro skoncování s hraním (sázením) potřebuje: 1. konzultovat svůj problém se specialistou (zpravidla psychologem příslušného oboru) 2. zajistit si odpovídající psychologickou podporu 3. zajistit si přístup k informacím o patologickém hráčství 4. mít ochotu měnit své stereotypy 5. být trpělivý 6. mít důvěru ve vlastní schopnost zvládnout problém Kroky pro vytvoření podmínek 1. nenosit s sebou peníze 2. odložit platební karty, v krajním případě i doklady, jejichž prostřednictvím by bylo možno si zajistit peníze 3. nenavštěvovat místa, kde je předpoklad výskytu herních strojů 4. vyloučit kontakt s prostředím a lidmi, kteří by mohly ohrozit rozhodnutí nehrát 5. vytvořit si denní režim, naplánovat různé aktivity 6. vytvořit si splátkový kalendář, domluvit se s věřiteli na splácení dluhů Kroky pro nehraní 1. vyloučit alternativní formy hraní 2. osvojit si schopnost identifikovat situace, které ohrožují rozhodnutí nehrát 3. kultivovat schopnost podchytit a porozumět svému psychickému rozpoložení 4. volit krátkodobé motivační cíle 5. vypozorovat myšlenku nebo aktivitu, která má rozhodující vliv na odvrácení hrozby recidivy, v případě nutnosti na ni zaměřit poroznost Odvykací příznaky 1. neklid 2. obtěžující myšlenky na hraní 3. nespavost 4. pocení 5. podrážděnost 6. nesoustředěnost 7. pocity smutku, zmaru Upozornění na závěr: Pozor na vytvořený podmíněný reflex! Nutkavá myšlenka, touha zahrát může překvapit díky náhodnému poslechu známé písničky nebo hudby naposlouchané ve spojitosti s hudebním efektem hracího stroje. Pozor na reklamy! |